Evidence tržeb a účtenky / daňové doklady

Zákon o evidenci tržeb je dalším z předpisů, který nařizuje vydat kupujícímu „účtenku“:

• Podle živnostenského zákona je podnikatel na žádost zákazníka vydat doklady o prodeji zboží a o poskytnutí služby. Na tomto dokladu musí být uvedeno označení podnikatele obchodní firmou, popřípadě názvem nebo jménem a příjmením, a identifikačním číslem osoby, bylo-li přiděleno, datum prodeje zboží nebo poskytnutí služby, druh zboží nebo služby a cena.
• Podle zákona o ochraně spotřebitele je prodávající na žádost spotřebitele povinen vydat doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí služby se stejnými náležitostmi jako doklad o prodeji dle živnostenského zákona.
• Podle zákona o DPH je plátce, který poskytuje zdanitelné plnění povinen vystavit daňový doklad jakékoli osobě povinné k dani + právnické osobě nepovinné k dani, a to do 15 dnů ode dne vzniku povinnosti přiznat daň. Náležitosti daňového dokladu stanovuje zákon o DPH v § 29, při celkové částce do 10 tis. Kč včetně postačuje vystavení zjednodušeného daňového dokladu s náležitostmi dle § 30a zákona o DPH.
• Zákon o evidenci tržeb nařizuje vystavit účtenku nejpozději v okamžiku přijetí tržby, a to s těmito náležitostmi:
  • FIK (fiskální identifikační kód) nebo PKP (podpisový kód poplatníka)
  • BKP (bezpečnostní kód poplatníka)
  • DIČ poplatníka
  • označení provozovny
  • označení pokladního zařízení
  • pořadové číslo účtenky
  • datum a čas
  • údaj o režimu tržby – běžný / zjednodušený režim

V některých případech je možné náležitosti všech výše uvedených dokladů spojit do jednoho dokladu a takový doklad by potom byl současně dokladem o prodeji / o zakoupení / daňovým dokladem / účtenkou. Možná vznikne i nějaké označení pro takový víceúčelový doklad.

Příklad:

Provozovatel maloobchodu prodá osobě povinné k dani počítač za více než 10 tis. Kč. Prodej se uskuteční v prodejně, kupní cena bude uhrazena v hotovosti v okamžiku prodeje.

V tomto případě bude prodávající povinen vystavit účtenku dle zákona o evidenci tržeb nejpozději v okamžiku platby.

Bude-li tato účtenka doplněna o náležitosti dokladu o prodeji resp. o zakoupení (označení podnikatele obchodní firmou, popřípadě názvem nebo jménem a příjmením, a IČem + druh zboží), může plnit i funkci těchto dokladů, které je prodávající také povinen vystavit  a nemusí je tedy vystavovat samostatně – tyto údaje však nebudou předmětem evidence tržeb (nebudou odeslány finanční správě v okamžiku přijetí tržby).

Do 15 dnů by byl prodávající povinen vystavit daňový doklad, např. tedy i s DIČem kupujícího atd. V daném případě by asi nebylo praktické vystavovat samostatný daňový doklad a náležitosti účtenky vystavované kvůli evidenci tržeb lze rozšířit i o náležitosti daňového dokladu a účtenka by potom plnila i tuto funkci (číslo účtenky by potom bylo i číslem  daňového dokladu – bylo by nepraktické přidělovat tomuto dokladu jiné číslo pro evidenci tržeb a jiné číslo pro účely DPH, i když je toto řešení také možné).

Praxe však může být složitější  - např. software pro evidenci tržeb neumožní zadání náležitostí daňového dokladu. Např. v návodu k aplikaci ePokladna společnosti Vodafone se dočteme:

7.8.1 Úplný daňový doklad

Vzhledem k tomu, že v aplikaci nelze zadat údaje o kupujícím nebo společnosti (jméno, adresa, IČO atd.), ePokladna netiskne úplný daňový doklad. Tento typ dokladu je, dle zákona, pro plátce DPH potřebný k uplatnění nároku návratu daně z nákupu nad 10 000 Kč. Uživatel tedy zboží nad 10 000 Kč prodávat může, avšak kupujícímu nárok na vrácení DPH zaniká.

Uvedený přístup o praktičnosti uvedeného software příliš nesvědčí a vyvolává dojem, že příjemce tržby není povinen daňový doklad vystavit a kupující přijde o nárok na odpočet daně. Tak tomu pochopitelně není – povinnost vystavit daňový doklad poskytovatel zdanitelného plnění má a nemůže zbavovat odběratele nároku na odpočet daně (navíc nelze předpokládat, že by nevydávání daňových dokladů bylo z obchodního hlediska udržitelné, i kdyby byl tento postup v souladu s daňovými předpisy).

Jestliže tedy software pro evidenci tržeb nebude umožňovat vystavit daňový doklad, bude muset prodávající tento vystavit samostatně. V tomto případě si však bude muset ohlídat, aby na účtence pro účely evidence tržeb nebyla uvedena daň z přidané hodnoty. Pokud by se totiž tak stalo, vznikla by povinnost odvést daň na výstupu jak z účtenky, tak z daňového dokladu – kupující by si sice měl nárok na odpočet pouze jedné daně, ale to nemůže zbavit prodávajícího povinnosti odvést daň na výstupu, jestliže tuto daň uvedl i na jiném než daňovém dokladu. V praxi by mělo obstát i řešení, ze kterého bude zcela jednoznačně patrné, že daňový doklad je jen jakýmsi dodatkem k účtence, se kterou by tvořil jeden doklad.

V některých případech nebude možné účtenku za daňový doklad vůbec považovat.

Příklad:

Provozovatel maloobchodu prodá osobě povinné k dani počítač za více než 10 tis. Kč. Prodej se uskuteční v prodejně, kupní cena má být uhrazena bezhotovostně na základě vystavené faktury (daňového dokladu). Kupní cena však bude uhrazena za 14 dnů nikoli bezhotovostně, ale v hotovosti.

V tomto případě prodávající vystaví účtenku dle zákona o evidenci tržeb v okamžiku úhrady kupní ceny (mohl by i dříve). Při prodeji se předpokládala bezhotovostní úhrada a proto nebyla v okamžiku prodeje zaevidována tržba a ani nemohla být vystavena účtenka dle zákona o evidenci tržeb. Účtenka vystavená při úhradě nebude moci mít náležitosti daňového dokladu, protože by se jednalo o vystavení duplicitního dokladu na stejné plnění. Zároveň bude muset prodávající zabezpečit, aby v údajích o odeslané tržbě byla tato uvedena i rozdělená na základ DPH a na vlastní daň (na účtence by však v tomto případě neměla být daň uvedena).

Úhrada samostatně vystavené faktury v hotovosti by mohla vypadat např. následovně (použit doklady z www.harmonik.cz/eet):

Elektronická evidence tržeb nemá přímou návaznost na účetnictví. Např. není povinnost účtovat o každé jednotlivé vystavené účtence a mohou být např. denní tržby zaúčtovány jedním příjmovým dokladem. Podkladem k zaúčtování výdajového dokladu může být účtenka vystavená v režimu EET, stejně jako doklad vystavený mimo režim EET – lze však očekávat, že dokladům podloženým účtenkou v režimu EET budu správci daně přikládat vyšší důvěryhodnost.

Aktuálními problémy elektronické evidence tržeb Vás provede zvuková nahrávka přednášky "Evidence tržeb pro běžnou praxi" pořízená v září 2016 (výklad tedy počítá i s metodikou GFŘ z 31.8.2016) a dále přednášky věnované evidenci tržeb v Praze, Plzni, Brně a Zlíně.