Daňový doklad v pdf a DPH u skont a bonusů

Novela zákona o DPH účinnou od 1.4.2011 přinesla mimo jiné dva důležité praktické problémy. Prvým je otázka doručování  dokladů v pdf podobě prostřednictvím e-mailu, protože teprve za období držby daňového dokladu je podle nových pravidel  možné uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu (např. DPH z dokladu vystaveného v pátek 29.4. lze nárokovat za duben pouze v případě, byl-li tento doklad doručen nejpozději do půlnoci soboty 30.4.). Druhým problémem je oprava odpočtu daně na vstupu, kterou odběratel musí provést již k datu snížení ceny. Pokud by důvodem pro opravu měl být např. vznik nároku odběratele na poskytnutí obratového bonusu, musel by již k tomuto datu odběratel snížit svůj nárok na odpočet daně (nezávisle na tom, zda obdržel či neobdržel opravný daňový doklad). Otázka uplatnění DPH u tzv. bonusů a skont tak od 1.4.2011 značně nabyla na významu.

Otázka daňových dokladů v pdf podobě byla dne 27.4.2011 na jednání Koordinačního výboru mezi zástupci Generálního finančního ředitelství a Komory daňových poradců vyřešena z pohledu praxe příznivým způsobem. Pokud je doklad odběratel vytištěn, lze na něj pohlížet jako na daňový doklad v listinné podobě a pokud se tento doklad neliší od dokladu, který odeslal dodavatel (to je dle mého názoru v případě dokladu v pdf podobě zaručeno), není důvod jej zpochybňovat jen proto, že byl doručen prostřednictvím e-mailové pošty. Ačkoli jsou na danou věc rozdílné názory, podle mého názoru by s posílán dokladů v pdf podobě problémy vůbec neměly být (bohužel však v praxi jsou), protože v případě vytištění se jedná o listinný doklad, u kterého je zaručeno, že je shodný s dokladem odeslaným dodavatelem. Dodavatel místo toho, aby daňový doklad vytiskl na své tiskárně, zabezpečil jeho vytištění na tiskárně odběratele. Pokud bychom měli na doklady v pdf podobě (a následně vytištěné) hledět jako na elektronické doklady, tak bychom za elektronické doklady museli považovat i doklady vytištěné na tiskárně dodavatele (on ze svého počítače posílá na svojí tiskárnu také doklad elektronicky – navíc, pokud jej neposílá v pdf podobě, nemá zaručeno, že vytiskne doklad identický s dokladem, který vidí na obrazovce počítače).

Odkaz na zápis z jednání Koordinačního výboru konaného dne 27.4.2011 (příspěvek na str. 2 a násl. - Pojem "vystavit" daňový doklad ve smyslu zákona o DPH je uveden zde.

Otázka bonusů a skont byla v minulosti pracovníky Ministerstva financí vykládána tak, že pokud se jedná o tzv. platební a nikoli cenovou podmínku, že bonusy a skonta neovlivňují základ daně - tento výklad potvrdilo MF ve svém komentáři k novele zákona o DPH od 1.4.2011 ze dne 14.3.2011, konkrétně v komentáři k opravám základu daně a výše daně a výše daně v jiných případech § 42 a § 43 (komentář si můžete stáhnout zde):

U tzv. bonusů a skont, vyjadřujících sjednané platební podmínky (např. z důvodů překročení limitu odebraného zboží, platby předem, platby v hotovosti apod.) se dosavadní výklad nemění, tj. nadále se jedná o finanční plnění, u kterých se z hlediska DPH nepostupuje podle § 42 resp. § 43.

Je pravdou, že názor MF v některých případech odporuje pravidlu, že základem daně je to, co kupující zaplatí. Je-li tedy standardní cena 100 (s daní 120) a kupující dostane skonto za úhradu kupní ceny ve zkrácené lhůtě ve výši 1, nezaplatil kupující s daní 120, ale jen 119. Nevysvětlíme-li situaci např. tak, že kupující za zboží zaplatil 120 a za 1 poskytl dodavateli peníze na dobu do standardní splatnosti, byl výklad MF obtížně obhajitelný, a proto měl řadu odpůrců.

I přes teoretické výhrady k názoru MF ze dne 14.3.2011 byl tento názor praxí přijat příznivě, protože praktická aplikace opačného přístupu je velice komplikovaná a z obchodního hlediska nevyhovující. Ačkoli nelze technickými problémy odůvodňovat výklad zákona, zdála se být věc bonusů a skont výkladem MF ze dne 14.3.2011 uzavřená. Praxi tento výklad vyhovoval, státní rozpočet žádnou újmu netrpěl (naopak, bylo to pro něj výhodné) a proto lze za blesk z čistého nebe považovat informaci Generálního finančního ředitelství ze dne 29.4.2011, kterou naleznete  zde (na stránkách Ministerstva financí bylo zveřejněno až 3.5.2011).

V informaci se uvádí, že Generální finanční ředitelství po projednání s Ministerstvem financí provedlo detailnější rozbor dotčené problematiky. Aniž by tento rozbor byl alespoň naznačen, GFŘ dospělo k opačnému názoru – tedy, že obratové bonusy či skonta za platbu ve zkrácené lhůtě, jsou součástí základu daně a jejich poskytnutí je důvodem pro opravu základu daně a výše daně. Tato otočka v přístupu státní správy není nijak odůvodněna a nový přístup by tak měl platit i v případech, kdy se nejedná o změnu ceny. Tak tomu však být nemůže, je-li např. za urychlenou platbu poskytnuto platební skonto, ale při vrácení zboží se vrací plná cena, je přístup GFŘ (resp. jeho plošná aplikace tak, jak ji GFŘ povrchně popsalo) zjevně nesprávný.

S ohledem na praktickou stránku věci lze doporučit postupovat v souladu s informací GFŘ a obchodní  podmínky přizpůsobit tak, aby se jednalo skutečně o cenovou podmínku – např. obratové bonusy a platební skonta považovat za součást ceny a při vracení zboží vracet cenu sníženou o bonusy či skonta.

Nezahrnování bonusů a skont do základu daně by v rámci dodavatelsko - odběratelských vztahů představovalo problém především pro odběratele, kterému by např. při poskytnutí platebního skonta správce daně neuznal nárok na odpočet daně vztahující se k základní ceně, ale jen k ceně snížené o skonto. Argument, že dodavatel odvedl daň ze základní ceny, je sice logický, ale v případě sporu by neměl šanci na úspěch.